Ing. Jan Kašpar (1883-1927), první český aviatik

Narodil se 20. května 1883 v Pardubicích v rodině hoteliéra Františka Kašpara, majitele proslulého hotelu Veselka. Po studiích na pardubické reálce odešel Jan Kašpara do Prahy na Vysoké učení technické, kde získal titul inženýr. Zajímal se o automobily a tento zájem jej v roce 1907 přivedl do Německa, kde v Mohuči absolvoval automobilový kurz. O rok později se stal správcem autoparku ve vestfálské Alteně u firmy Basse a Selve. Právě s W. Selvem se účastnil automobilových závodů i závodů na motorovém člunu. Do Čech se vrátil v lednu 1909 a v březnu nastoupil do mladoboleslavské automobilky Laurin a Klement. Zde pracoval i jeho bratranec Eugen Čihák, s nímž 1. července firmu opustil a vrátil se do Pardubic. S místními truhláři J. Svobodou a F. Novotným začali připravovat první aviatické pokusy. Kašpar se pokoušel o vlastní konstrukci draka a motoru, ale nakonec zakoupil jednoplošník L. Blériota. První let před diváky, ve výšce 20 – 25 metrů, uskutečnil 16. dubna 1910. Dálkový přelet z Pardubic do Prahy se vydařil 13. května 1911. O rok později Kašpar v Pardubicích zřídil Aviatickou školu. Zemřel 2. března 1927 v Pardubicích, pravděpodobně zvolil dobrovolný obchod po krachu svého podnikání. Za ním stál nepoctivý společník B. Schick.

Eugen Čihák (1885-1958), aviatik a první český letecký konstruktér, bratranec Jana Kašpara

Narodil se 31. května 1885 ve Vinkovicích v Chorvatsku. Absolvoval pardubickou reálku, poté přestoupil na Obchodní akademii v Chrudimi a Českoslovanskou obchodní akademii v Praze. Studia ukončil v roce 1906, o rok později absolvoval vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník u tyrolských myslivců. V letech 1908 – 1909 se začal spolu s Janem Kašparem a svým bratrem Hugonem zabývat letectvím. V roce 1910 zakoupili bratři Čihákové ve Francii letadlo Saulnier, na němž Eugen uskutečnil v roce 1910 úspěšné lety. Později létal na letounech vlastní konstrukce. Od roku 1911 byl členem Aviatického družstva v Pardubicích. Pořádal veřejné letecké produkce, od července 1911 až do května 1914 jich zrealizoval 33. V květnu roku 1912 získal jako v pořadí 4. český pilot mezinárodní pilotní diplom. Po vypuknutí první války byl zraněn na italské frontě. Po válce pracoval jako autodopravce. V roce 1926 nastoupil u Československých aerolinií jako letecký mechanik, později správce leteckého provozu na letišti v Kbelích a Ruzyni. Během druhé války pracoval opět v autodopravě. Zemřel v noci ze 7. na 8. května 1958. In memoriam získal roku 1962 ocenění Mezinárodní leteckou federací v Paříži jako první český letecký konstruktér. Novinář F. Gel mu v roce 1957 ve své knize Jak jsem létal a padal dokonce přiřkl letecký primát v Čechách před Janem Kašparem.

Ing. Jan Perner (1815-1845), železniční projektant tratí v Rusku a trati Pardubice – Praha (1845)

Narodil se 7.září 1815 v Bratčicích u Čáslavi jako syn mlynáře. V letech 1822 – 27 navštěvoval školu v Potěhách, pak Týnskou hlavní školu v Praze. Roku 1831 začal studovat na Pražské polytechnice, kde byl ředitelem F. J. Gerstner. Po studiích nemohl Perner získat odpovídající místo, uchytil se na trautmannsdorfském panství v Jičíně jako aktuár. V roce 1834 odešel s F. A. Gerstnerem, synem ředitele pražské polytechniky, do carského Ruska stavět železniční trať Sankt Petěrburg- Carskoje Sělo. 20. listopadu 1836 odešel Perner z Ruska pro neshody s carskými úřady a mladým Gerstnerem a začal pracovat na stavebním ředitelství ve Lvově. Po 4 měsících odešel na Moravu, kde se dal do služeb státních drah (projekt železnice Břeclav- Hranice). Na jejich generálním ředitelství v Praze začal pracovat jako vrchní inženýr roku 1842. Již roku 1841 se spolupodílel na projektu železnice Olomouc- Praha (úsek Pardubice – Praha). Trať byla slavnostně otevřena 20. srpna 1845 a Jan Perner osobně řídil vlakovou soupravu. Tohoto roku začal pracovat i na projektu trasy Praha – Podmokly (byla však otevřena až po jeho smrti roku 1851). Jako přesvědčený vlastenec působil v Jednotě pro povzbuzení průmyslu v Čechách a připravoval založení průmyslové školy v Pardubicích, kde ve mlýně Valcha žili jeho rodiče. 9. září 1845 utrpěl v choceňském tunelu smrtelný úraz hlavy. Zemřel v Pardubicích 10. září 1845 ve věku pouhých 30 let. Od roku 1993 nese jeho jméno dopravní Fakulta univerzity Pardubice.

Artur Kraus (1854-1930), tvůrce ornitoptéry – letadla lehčího než vzduch

Narodil se 2. srpna 1854 v Pardubicích v rodině c.k. poštmistra Josefa Krause. Absolvoval 2 ročníky ve staré reálce, pak odjel do Francie. Tam se věnoval astronomii. Po návratu do Pardubic otevřel v roce 1912 ve svém domě na současné třídě Míru lidovou hvězdárnu přístupnou veřejnosti. V roce 1917 spoluzakládal Českou astronomickou společnost. Kromě astronomie se zabýval také o všechny známé druhy sportu. V roce 1885 založil pardubickou odbočku České ústřední jednoty velocipedistů, jejíž předsedou byl od roku 1892. V roce 1895 si zakoupil motocykl a v následujícím roce uspořádal v Pardubicích první tenisový turnaj podle pravidel, která přeložil z angličtiny. Před Vánocemi 1898 si v Norsku objednal dva páry lyží. V roce 1900 získal první řidičský průkaz na kolo v Pardubicích. Do let 1895 – 98 spadají jeho první pokusy s ornitoptérou – bezmotorovým letounem. Založil Aviatické družstvo v Pardubicích a jako ředitel letů spoluorganizoval letecké pokusy Jana Kašpara. Byl členem mnoha spolku, finančně přispíval na budování divadla v Pardubicích. Hrál na cimbál, byl nadšeným bibliofilem. Zemřel 21. března 1930 v Pardubicích. Je po něm pojmenována planetka „ARTUR-KRAUS“ č. 7171.

Vincenc Chomrák (1871 – 1935), průkopník cyklistiky a majitel první autoškoly v Rakousko-Uhersku

Pardubický rodák (narozený 20. 1. 1871), syn hostinského „U zlaté koule“ na Bělobranském náměstí čp. 2 (dnes pracoviště Národního památkového ústavu) měl být podle otcova přání puškařem. Po absolvování dvou reálek - pardubické a německé v Trutnově - procestoval „na vandru“(tedy pěšky) řadu evropských států (kromě c. k. monarchie i Německo a Belgii). Již od 15 let obdivoval cyklistiku, v těchto letech si pořídil „kostitřas“ a na tomto monstru (o váze 30 kg) ujel neuvěřitelných 1035 km na trase Steyr – Graz – Meran – Benátky – Linz – Pardubice. Za tento sportovní výkon získal cenu Německé cyklistické unie, Vincenc si pro ni dojel do Norimberku na kole sám. Roku 1892 si pořídil bicykl značky Rover, na němž se vydal do Salzburku přes Vídeň a Budapešť zpět domů. Ve svých 22 letech (1893) podnikl již na kole opatřeném pneumatikami cestu do Curychu (přes Mnichov a Frankfurt nad Mohanem). Jeho nejslavnější jízdou se roku 1900 stala pařížská, kdy za 5 dní ujel 1300 km (trasa Pardubice – Plzeň – Norimberk – Karlsruhe - Nancy – Paříž).
V rodných Pardubicích založil 1. hliněnou klopenou cyklistickou dráhu (v lesíku za Duklou), na níž se roku 1889 jely 1. mezinárodní závody. Tato dráha zanikla roku 1901. Po cyklistice se stal jeho druhým koníčkem motorismus. Jako vyučený puškař si v Pardubicích otevřel obchod, v němž vedle zbraní prodával i velocipedy, motocykly a později i auta značky Peugeot. Zřídil i dílnu na opravy motorových vozidel. Roku 1906 byl jmenován soudním znalcem pro obor automobilismu. Toho roku zavedl i první kurzy pro nové řidiče motorových vozidel pro celé východní Čechy. Roku 1910 pak otevřel v Pardubicích 1. autoškolu v tehdejší Rakousko-uherské monarchii, v níž se vyučovaly teorie i praktická jízda. Za Velké války (1914 – 18) byl v roce 1915 jmenován členem komise pro válečné odvody aut v obvodu pardubického hejtmanství. Když sám roku 1916 narukoval, stal se ve Vídni vojenským autoinstruktorem. V Chomrákově obchodu ve Sladkovského ulici si koupil svůj motocykl a později i auto Ing. Jan Kašpar, 1. český aviatik. Za první republiky byl Vincenc Chomrák prezidentem Svazu výrobců velocipedů, šicích strojů a motorových vozidel v Praze a předsedou Čs. svazu oprávněných majitelů autoškol. Zemřel 1. září 1935.

Josef Ressel (1793 - 1857), vynálezce lodního šroubu

Narodil se v česko-německé rodině, studoval v Chrudimi, na gymnáziu v Linci, na dělostřelecké škole v Českých Budějovicích a na lesnické akademii Marianbrunnu. A tak, jak bylo rozmanité jeho studium, byly rozmanité i jeho vynálezy.
Jako rakouský lesník pracoval v Chorvatsku a ve Slovinsku, kde kromě zalesnění tamních krasových oblastí poprvé testoval lodní šroub – svůj největší vynález. Ve vývoji převratného technického unikátu pokračoval i v italském Terstu. Po nehodě mu byly další testy zakázány. Oficiální uznání patentu americkou Akademií věd ve Washingtonu se nedočkal. Došlo k němu až v roce 1866, devět let po jeho smrti.
Jako mnoho dalších geniálních vynálezců nebyl ve své době doceněn, zemřel v chudobě a zapomnění. Dnes se k jeho odkazu hlásí celá Evropa. Kromě českého národa jej uznávají také Rakušané a Slovinci. Nejen v České republice, ale také ve Vídni nebo Linci má svůj pomník. Busta Josefa Ressela je součástí Pantheonu Národního muzea v Praze. Portrét tohoto muže je také náměstek poštovních známek v Československu a ve Slovinsku a objevil se i na bankovce s hodnotou 500 rakouských šilinků.